Povídky Malostranské

Autor: Jan Neruda

Nakladatelství: Statní nakladatelství

Rok: 1954

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku

Na Malou stranu se přistěhoval vesnický chlapík pan Vorel. Lidé si ho moc nevšímali, připadal jim zvláštní a nemluvný. Jednoho dne se rozhodl otevřít si krámek s krupicí U Zeleného anděla. Lidem to přišlo zvláštní, protože v ulici už jeden obchod s krupicí byl. Lidé si na tento krámek nemohli zvyknou a nenakupovali zde. Pan Vorel si krátil čas kouřením dýmky, takže v krámku bylo hodně dýmu. Když přišla jedna z prvních zákaznic a koupila krupici, nemohla v krámě skoro ani dýchat. Po celé ulici se rozneslo, že krupice je uzená kouřem. Od té doby do krámu nezamířil už vůbec nikdo. Nešťastný pan Vorel neunesl svůj neúspěch a oběsil se.

 Hastrman

Pan Rybář patří k nejvážnějším obyvatelům. Jeho oblíbené ,,moře,, a zelený frak mu vysloužil přezdívku hastrman. Všichni lidé si o něm mysleli, že vlastní drahou sbírku diamantů. Snad i on sám si to myslel. Když se jednou rozhodl diamanty prodat zjistil, že jsou to jen obyčejné oblázky. Byl z toho velice smutný a myslel si, že si o něm bude říkat, že si to celé vymyslel. Jeho rodina ho však podpořila a měli ho pořád rádi.

O měkkém srdci paní Rusky

Paní Ruska je už 25 let vdova. Od té doby nechyběla na žádném pohřbu na Malé straně a na každém utrousila nějakou nehezkou poznámku na zesnulého. Na pohřbu pana Welsche (Velše) to už přehnala s pomluvou. Ostraha jí z pohřbu vyvedla a pozvala si ji na policejní stanici. Tam jí bylo oznámeno, že už nikdy nesmí vstoupit na jakýkoliv pohřeb. Po nějaké době se paní Ruska rozhodla, že se přestěhuje do domu u brány, kterou musel projít každý pohřeb. Při každém pohřbu vyšla ven z domu a lítostivě plakala.